Pár slov o mně:
Fotografování mě začalo bavit již někdy koncem 70. let minulého století. To jsem si půjčoval otcovu Practinu – jednookou zrcadlovku, kterou si pořídil v 60. letech za nemalý peníz – vždycky na tajno, abych nebyl bit. Po několika letech se mnou a s mými kamarády sjela nejednu řeku v Čechách, pořídila mnoho fotografií z mladistvých mejdánků i fotek rodinných. Největší dobrodružství nás pak čekalo v temné komoře při kouzlení s vývojkou a ustalovačem, nastavením zvětšováku a experimentování s časem – jak při expozici papíru, tak i při setrvání papíru ve vývojce. Ne vždy se nám dařilo, ale některé fotky máme dodnes.
Před časem jsem se ke svému koníčku vrátil – pořídil si první digitální zrcadlovku, doplnil základní objektivy a začal úsilovně fotit. Jednou více, podruhé méně úspěšně.
Zhruba před těmi 40 lety jsem v rozhlase zaslechl tuhle básničku – nebude to úplně přesně zaznamenáno, ale bylo to asi takto:
Chtěl bych být fotograf.
Znal bych závislost clony na čase
a na dálku poznal Praktinu od Praktisixe.
Objektivy střídal bych častěji jak bíle košile.
A pak bych v temné komoře, kterou by mohla být naše koupelna,
slyšel manželku jak říká dceři:
„Nechoď do koupelny, tatínek pracuje.“
Nejsem fotograf. Neznám závislost clony na čase
a nepoznám Praktinu od Praktisixe.
A když sedím v temné komoře, kterou je naše koupelna,
slyším manželku jak říká mé dceři:
„Nechoď do koupelny, tatínek zase už blázní“
Email: stakotr@seznam.cz
Web: www.stakotr.cz